Zamýšlení nad knihou: Robert A. Heinlein - Hvězdná pěchota I.

Viděli jste film Hvězdná pěchota? Hromady mrtvých Brouků, mezi kterými se brodí po kolena ve slizu stateční pěšáci, střílející na vše, co se pohne? Dobrá, jako akční SF se to snad dá přežít, ale stejně musím trvat na jednom - kvůli hodinám morální filozofie pana Dubiose je potřeba sehnat si knihu.

Starship Troopers

Pro ty, kteří nevědí o co jde, stručné uvedení do situace: na Zemi budoucnosti se vyvine po zákonitém pádu bezbřehých demokracií, ve kterých autorita nebyla vyvážena odpovědností, společnost, ve které zisk občanství je podmíněn dvou nebo víceletou dobrovolnou službou státu. Občanů je menšina, protože většina lidí není ochotná pro svůj stát něco obětovat.

Pan Dubois (občan, podplukovník v záloze) je učitelem předmětu Dějepis a morální filozofie. Předmětu povinného, ale neklasifikovaného, který má mladým lidem přiblížit ideály jejich společnosti a vysvětlit jim, proč je správné usilovat o občanství.

Začal bych asi hodinou, ve které pan Dubois vysvětluje třídě, co to byl v minulosti "mladistvý delikvent" a proč vlastně nebylo bezpečné procházet se po setmění parkem v jejich - tedy naší - době (text si dovolím poněkud zkrátit a upravit).

'Mladistvý delikvent' je protimluv, jenž dává klíč k k jejich problému a neschopnosti jej vyřešit. Vychovával jste někdy štěně?
Ano, pane.
Když vaše štěně udělalo chybu, rozzlobilo vás to?
Cože? No, ono přece nevědělo co a jak, bylo to jenom štěně.
Co jste udělal?
No, vynadal jsem mu, vymáchal mu v tom nos a naplácal mu.
Ono vám jistě nerozumělo ani slovo, viďte?
Ne, ale chápalo, že se na ně zlobím.
Ale právě jste řekl, že jste nebyl rozzloben.
Pan Dubois měl iritující způsob, jak člověka plést. Ne, ale ono si muselo myslet, že se zlobím. Muselo se učit, ne?
Připouštím. Ale když už jste mu objasnil, že se to nedělá, jak jste mohl být tak krutý a ještě ho uhodit? Řekl jste, že to ubohé zvíře nevědělo, že provádí něco špatného. Přesto jste mu způsobil bolest. Ospravedlňte se! Nebo jste sadista?
Tenkrát jsem nevěděl, co to sadista je - ale znal jsem štěňata. Pane Dubois, to musíte udělat! Vynadáte mu, takže ví, že je v průšvihu, vymácháte mu v tom nos, takže bude vědět, jakej průšvih myslíte, a naplácáte mu, takže si to příště zatraceně rozmyslí - a musíte to udělat hned! Potrestat ho pozdějc už není k ničemu, jenom ho popletete. I tak se z jedný lekce nepoučí, takže ho hlídáte, přistihnete ho znovu a naplácáte mu ještě víc. Naučí se to hezky rychle. Ale jenom mu vynadat je plýtvání dechem. Pak jsem dodal: Hádám, že jste štěně nikdy nevychovával.
Spousty. Teď právě vychovávám jezevčíka - vašimi metodami. Vraťme se k oněm mladistvým delikventům. Ti nejhorší byli v průměru o něco mladší, než jste vy v této třídě..., a svoji kariéru začínali často ještě mladší. Nesmíme zapomenout na to štěně. Tyto děti byly často chyceny, policie jich zavírala spousty. Dostaly vynadáno? Ano, často velice. Vymáchal jim v tom někdo nos? Zřídka. Noviny a úřední orgány často držely jejich jména v tajnosti - na mnoha místech to zákon pro zločince pod 18 let vyžadoval. Dostaly nasekáno? Rozhodně nikoliv! Mnoho jich nikdy nedostalo výprask ani jako malé děti, existovala rozšířená doměnka, že výprask nebo jakékoliv potrestání způsobující bolest působí dítěti trvalou psychickou újmu.

Pak náhle, obvykle podle zákona při jeho osmnáctých narozeninách, se z tohoto mladistvého delikventa stal dospělý zločinec - často už během několika týdnů nebo měsíců skončil v cele smrti, kde čekal na popravu za vraždu. Vy -
Zase vybral mě. Dejme tomu, že svému štěněti jen vyhubujete, nikdy je nepotrestáte a necháte je dělat doma neplechu... a občas je zavřete venku do boudy, ale brzy je necháte vrátit se do domu s varováním, aby to příště nedělalo. Pak si jednou uvědomíte, že je to již dospělý pes, a stále ještě není vychován - pročež vytáhnete pistoli a na místě ho zastřelíte. Poznámky, prosím?
No... to je nejpitomější způsob, jak vychovávat psa, o kterým jsem kdy slyšel!
Souhlasím. Nebo dítě. Čí by to byla chyba?

Co myslíte, čí je to chyba? Opravdu by tělesné tresty dětem tak hrozně poškodily jejich psychiku, že je raději necháme vyrůstat jako mladistvé delikventy? Opravdu ochrana údajů o mladistvém pachateli má pozitivní efekt nebo spíš umožňuje těmto mladistvým vyváznout bez potřebné výchovné lekce?

A pokud by měly tělesné tresty být obnoveny, jakou formou? Heinlein například ve Hvězdné pěchotě nechává veřejný trest bičování, pro děti i dospělé. Říká, že trest musí být bolestivý, bolest je mechanismus, který do nás zabudoval vývoj, abychom se učili a vyhnuli se opakování bolestivých zážitků. A trest musí být podle něj "neobvyklý", příliš časté mírnější trestání ztrácí efekt.

Sám nevím, jak daleko by měl zajít systém trestů, ale to, co Heinlein představuje ve Hvězdné pěchotě, má svoji neúprosnou logiku. Možná by bylo opravdu lepší viníky veřejně zmrskat, než živit je měsíce v nápravném zařízení. O nápravě v nápravných zařízeních mám svoje pochybnosti.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Použitý úryvek z Robert A Heinlein, Hvězdná pěchota (Starship Troopers), 1959, překlad Dana Krejčová, ISBN 80-85782-79-0